---
Muž měl už po krk stálého komandovaní od manželky, tak zašel k psychiatrovi, co s tím. Psychiatr mu poradil, jak si budovat sebevědomí a dal mu knihu o asertivitě. Chlap ji v autobuse cestou domů celou přečetl. Přijde domů, vrazí do dveří, přistoupí k manželce, ukáže na ni prstem a řekne: "Odteďka, chci, abys věděla, že JÁ jsem pán v tomto domě a MOJE slovo je zákon! Chci, abys mi teď připravila dobré jídlo a když ho sním, tak očekávám bohatý dezert. Po večeři mi připravíš koupel, aby jsem si mohl oddychnout. A po koupeli, hádej, kdo mě obleče a učeše..." "Asi někdo z pohřebního ústavu," povídá žena.
---
na Fitovu žiadosť zase niečo z mimibazaru
Spoiler: Zobrazit
Velký zadek na řetízáku
Ahoj holky, vim ze to na první pohled může vypadat smesne, ale me to fakt trápí, tak prosím jen o seriózní odpovědi. Zítra mám jít asi po 20 letech na pout na retizkovy kolotoč a bojím se, jestli se mi vejde zadek do sedačky. Slyšela jsem totiž o jedné známé, ze se tam nevešla a musela s ostudou slézt zase dolu… A toho bych se fakt nerada dočkala. Nosim velikost 48/50 a obvod boku mám 123 cm. Prosím je tu někdo kdo s tím ma zkušenost? Nechci se ztrapnit Děkuji!
------
Přehnaly jste to s jídlem?
Zdravím, tak kolik nasmažených dobrot a salátu budete muset likvidovat? Já měla včera tak 200g salátu a menší řízek a sotva jsem dojedla… :zed: Bohužel jich je ještě osm usmažených, tak 5 vin. klobás, pár rybek… A ve strouhance v lednici dalších 6 řízků :,(
Na moji obranu, muž mi vyndal maso z mrazáku, včera večer, já zapoměla.
Vyhodit co s tim… nam zbylo jen trochu, ale vsechno letelo.
Samozřejmě to tak nakonec dopadne… :roll: Maso máme vlastní, třikrát do roka zabijíme, takže masa se vzdáme, ale se salátem budeme statečně bojovat, je ho tam tak tři kilča, tak ještě něco sníme… V loni jsme se poučily, letos bohužel ne. Taky nejsme,,přežírací typy" :lol:
Ano vyhazuji, protoze dnes dopoledne jedene za rodinou a v utery to uz fakt nikdo jist nebude.
----------
Anonymní
včera v 22:22
Zvlastni darek pod stromeckem
S pritelem jsem pet let. Mame spolu dve deti. Mame obdobi kdy je vse ok, ale i kdy se dost hadame. Ale k veci nedavno mi pritel rekl, ze pro me ma darek a rekl, ze ho dostanu o vikendu( bylo to v liatopadu). Ale pak jsme se pohadali a ja nic nedostala. To mi ani tak nevailo jako to, ze mi predem neco sliboval a pak nic. Dnes jsem pod stromeckem nasla krabicku s dvouma prstynkama. Jeden mensi druhy velky. Rozbusilo se mi srdce, ze uz je to tady… Kdyz jsem se na pritele podivala tak on sedel a nic. Zeptala jsem se co to ma byt a on, ze jeden prstynek je na retizek a druhy na prst. Takova blbost! Nevim jak se k tomu postavit. To mu jako zbylo, kdyz si rozmyslel, ze si me neveme, tak mi je dal jen tak? :cert:. Kdyz jsem pak poklizela obyvak tak jsem je, uz nikde nevidela.
----------
Anonymní
včera v 23:39
"Nepovedená" žádost o ruku
Asi se potřebuju hlavně vypovídat…
S přítelem jsme dva a půl roku, na začátku listopadu se nám narodila holčička. Domluvili jsme se že vzhledem k tomu že to teď bylo finančně náročné období si nic velkého dávat nebudeme… Navíc to pro mě jsou první Vánoce bez mých rodičů, takže velký nezvyk.
Celý den byl náročný, malá je obvykle moc hodné miminko ale dnes byla v podstatě v kuse vzhůru, dohromady mohla naspat tak dvě hodiny. Naštěstí jsme měli vše nachystané ale měla jsem ji celý den na rukách a byla už unavená. Po večeři jsme šli ke stromečku kde byly jen dárky pro přítele a dceru. Po rozbalení i posledního dárku přítel odešel, z bundy vylovil krabičku, klekl si přede mnou a požádal mě o ruku. Jenže malá v tu chvíli hrozně brečela a já slyšela jen to že mě má rád. Samozřejmě jsem v tu chvíli byla ráda a řekla ano, ale sotva jsme si dali za stálého řevu pusu, už jsem šla kojit. Chlap se mezitím převlíkl do kraťasů a tílka, sedl k televizi a tím Štědrý večer i žádost o ruku skončily. Teď už dávno spí v obýváku protože zítra jedeme daleko za rodinou tak ať je ok a já jsem stále s malou vzhůru. Čím dýl je od žádosti tím víc je mi z toho smutno. Nepředstavovala jsem si nic pompézního ale přeci jen bych chtěla něco víc, aby jsme měli aspoň chvíli pro sebe, aby třeba aspoň řekl něco víc. Přeci jen doufám že to je zážitek jednou za život, ale když si tohle řeknu tak mě to ještě víc rozesmutní protože jsem si to nijak neužila…
Navic umí věci skvěle naplánovat, výlety, překvapení, dárky jsou vždy báječné, originální a udělají mi velkou radost. Tak mě mrzí že vlastně ani pod stromečkem nic nebylo, jen nemastná neslaná žádost… A ani mu to nemůžu říct, nechci aby byl ještě nešťastný z toho že se mu to nepovedlo.
Jenže zítra odjíždíme za rodinama, většina uvidí malou poprvé takže se naštěstí bude vše točit kolem miminka a snad ne zasnoubení protože nevím jak moc zvládnu předstírat nadšení. Mám z toho všeho takový pocit jako kdyby jsme se prostě domluvili a hotovo. Asi jsem sobec ale doufala jsem že zásnuby budou romantičtější/větší zážitek/víc osobní/víc se kolem mě točit.
Je tahle smutná reakce na událost která by měla být radostná opodstatněná nebo se mi ještě nesrovnaly hormony a přeháním?
Prosím zachování anonymu, nikdo o zasnoubení ještě neví…
--------------
Anonymní
dnes v 16:41
Jsme spolu 5 měsíců… Oba rozvedení. Naše děti o nás ještě nevědí, zatím to držíme pod pokličkou.
Momentálně je s dětmi na horách, uvidíme se až v pondělí, nebo v úterý.
Ale bojím se, že budu bez dárku. Po telefonu mi řekl, že v týdnu nedal ten shon a shluk lidí všude kam přišel… Že to vzdal a jel domů, nebo by se zbláznil… Že nemá ní pro mámu ani pro mě…
Tož, opravdu se tím trápím… Kdyby zabalil aspoň čokoládu…
Co udělám netuším :,(
Jak by jste reagovaly vy??
--------------
Nepodařené zásnuby - podělala jsem to?
Posledního půl roku nakousáváme téma svatba (jsme spolu teda už 15 let, ale oba cítíme, že je nejvyšší čas vztah zase posunout)… tak nějak jsem letos čekala pod stromečkem prstýnek. No a byl tam, ale já to nejspíš podělala :roll:. Přítel přišel ke stromečku a naskládal tam zabalené dárky (pro mě) a taky tam položil malou červenou krabičku. No a já to nějak neustála. Prostě mi najednou přišlo, že taková hezká chvíle (žádost o ruku) se nemá odehrát jen tak mezi zabalenýma ponožkama a že to má být intimně jen mezi náma dvěma (na štědrý den s náma byla i moje mamka a brácha vč. jeho přítelkyně). Tak jsem mu řekla, že jestli chce udělat tuto věc, tak že na to dnes není vhodná chvíle, že se omlouvám, ale že to tak cítím. No koukal na mě a bylo vidět, že mi vůbec nerozumí. No krabičku po chvíli odnesl a schoval.
P. S. Navíc jsem nahlídla do krabičky, když na chvíli odešel z místnosti… a prstýnkem se mi bohužel do vkusu netrefil (vůbec nepůsobí jako zásnubní) :,(… a to mě tak nějak dorazilo :,(…
Ahoj holky, vim ze to na první pohled může vypadat smesne, ale me to fakt trápí, tak prosím jen o seriózní odpovědi. Zítra mám jít asi po 20 letech na pout na retizkovy kolotoč a bojím se, jestli se mi vejde zadek do sedačky. Slyšela jsem totiž o jedné známé, ze se tam nevešla a musela s ostudou slézt zase dolu… A toho bych se fakt nerada dočkala. Nosim velikost 48/50 a obvod boku mám 123 cm. Prosím je tu někdo kdo s tím ma zkušenost? Nechci se ztrapnit Děkuji!
------
Přehnaly jste to s jídlem?
Zdravím, tak kolik nasmažených dobrot a salátu budete muset likvidovat? Já měla včera tak 200g salátu a menší řízek a sotva jsem dojedla… :zed: Bohužel jich je ještě osm usmažených, tak 5 vin. klobás, pár rybek… A ve strouhance v lednici dalších 6 řízků :,(
Na moji obranu, muž mi vyndal maso z mrazáku, včera večer, já zapoměla.
Vyhodit co s tim… nam zbylo jen trochu, ale vsechno letelo.
Samozřejmě to tak nakonec dopadne… :roll: Maso máme vlastní, třikrát do roka zabijíme, takže masa se vzdáme, ale se salátem budeme statečně bojovat, je ho tam tak tři kilča, tak ještě něco sníme… V loni jsme se poučily, letos bohužel ne. Taky nejsme,,přežírací typy" :lol:
Ano vyhazuji, protoze dnes dopoledne jedene za rodinou a v utery to uz fakt nikdo jist nebude.
----------
Anonymní
včera v 22:22
Zvlastni darek pod stromeckem
S pritelem jsem pet let. Mame spolu dve deti. Mame obdobi kdy je vse ok, ale i kdy se dost hadame. Ale k veci nedavno mi pritel rekl, ze pro me ma darek a rekl, ze ho dostanu o vikendu( bylo to v liatopadu). Ale pak jsme se pohadali a ja nic nedostala. To mi ani tak nevailo jako to, ze mi predem neco sliboval a pak nic. Dnes jsem pod stromeckem nasla krabicku s dvouma prstynkama. Jeden mensi druhy velky. Rozbusilo se mi srdce, ze uz je to tady… Kdyz jsem se na pritele podivala tak on sedel a nic. Zeptala jsem se co to ma byt a on, ze jeden prstynek je na retizek a druhy na prst. Takova blbost! Nevim jak se k tomu postavit. To mu jako zbylo, kdyz si rozmyslel, ze si me neveme, tak mi je dal jen tak? :cert:. Kdyz jsem pak poklizela obyvak tak jsem je, uz nikde nevidela.
----------
Anonymní
včera v 23:39
"Nepovedená" žádost o ruku
Asi se potřebuju hlavně vypovídat…
S přítelem jsme dva a půl roku, na začátku listopadu se nám narodila holčička. Domluvili jsme se že vzhledem k tomu že to teď bylo finančně náročné období si nic velkého dávat nebudeme… Navíc to pro mě jsou první Vánoce bez mých rodičů, takže velký nezvyk.
Celý den byl náročný, malá je obvykle moc hodné miminko ale dnes byla v podstatě v kuse vzhůru, dohromady mohla naspat tak dvě hodiny. Naštěstí jsme měli vše nachystané ale měla jsem ji celý den na rukách a byla už unavená. Po večeři jsme šli ke stromečku kde byly jen dárky pro přítele a dceru. Po rozbalení i posledního dárku přítel odešel, z bundy vylovil krabičku, klekl si přede mnou a požádal mě o ruku. Jenže malá v tu chvíli hrozně brečela a já slyšela jen to že mě má rád. Samozřejmě jsem v tu chvíli byla ráda a řekla ano, ale sotva jsme si dali za stálého řevu pusu, už jsem šla kojit. Chlap se mezitím převlíkl do kraťasů a tílka, sedl k televizi a tím Štědrý večer i žádost o ruku skončily. Teď už dávno spí v obýváku protože zítra jedeme daleko za rodinou tak ať je ok a já jsem stále s malou vzhůru. Čím dýl je od žádosti tím víc je mi z toho smutno. Nepředstavovala jsem si nic pompézního ale přeci jen bych chtěla něco víc, aby jsme měli aspoň chvíli pro sebe, aby třeba aspoň řekl něco víc. Přeci jen doufám že to je zážitek jednou za život, ale když si tohle řeknu tak mě to ještě víc rozesmutní protože jsem si to nijak neužila…
Navic umí věci skvěle naplánovat, výlety, překvapení, dárky jsou vždy báječné, originální a udělají mi velkou radost. Tak mě mrzí že vlastně ani pod stromečkem nic nebylo, jen nemastná neslaná žádost… A ani mu to nemůžu říct, nechci aby byl ještě nešťastný z toho že se mu to nepovedlo.
Jenže zítra odjíždíme za rodinama, většina uvidí malou poprvé takže se naštěstí bude vše točit kolem miminka a snad ne zasnoubení protože nevím jak moc zvládnu předstírat nadšení. Mám z toho všeho takový pocit jako kdyby jsme se prostě domluvili a hotovo. Asi jsem sobec ale doufala jsem že zásnuby budou romantičtější/větší zážitek/víc osobní/víc se kolem mě točit.
Je tahle smutná reakce na událost která by měla být radostná opodstatněná nebo se mi ještě nesrovnaly hormony a přeháním?
Prosím zachování anonymu, nikdo o zasnoubení ještě neví…
--------------
Anonymní
dnes v 16:41
Jsme spolu 5 měsíců… Oba rozvedení. Naše děti o nás ještě nevědí, zatím to držíme pod pokličkou.
Momentálně je s dětmi na horách, uvidíme se až v pondělí, nebo v úterý.
Ale bojím se, že budu bez dárku. Po telefonu mi řekl, že v týdnu nedal ten shon a shluk lidí všude kam přišel… Že to vzdal a jel domů, nebo by se zbláznil… Že nemá ní pro mámu ani pro mě…
Tož, opravdu se tím trápím… Kdyby zabalil aspoň čokoládu…
Co udělám netuším :,(
Jak by jste reagovaly vy??
--------------
Nepodařené zásnuby - podělala jsem to?
Posledního půl roku nakousáváme téma svatba (jsme spolu teda už 15 let, ale oba cítíme, že je nejvyšší čas vztah zase posunout)… tak nějak jsem letos čekala pod stromečkem prstýnek. No a byl tam, ale já to nejspíš podělala :roll:. Přítel přišel ke stromečku a naskládal tam zabalené dárky (pro mě) a taky tam položil malou červenou krabičku. No a já to nějak neustála. Prostě mi najednou přišlo, že taková hezká chvíle (žádost o ruku) se nemá odehrát jen tak mezi zabalenýma ponožkama a že to má být intimně jen mezi náma dvěma (na štědrý den s náma byla i moje mamka a brácha vč. jeho přítelkyně). Tak jsem mu řekla, že jestli chce udělat tuto věc, tak že na to dnes není vhodná chvíle, že se omlouvám, ale že to tak cítím. No koukal na mě a bylo vidět, že mi vůbec nerozumí. No krabičku po chvíli odnesl a schoval.
P. S. Navíc jsem nahlídla do krabičky, když na chvíli odešel z místnosti… a prstýnkem se mi bohužel do vkusu netrefil (vůbec nepůsobí jako zásnubní) :,(… a to mě tak nějak dorazilo :,(…